Tak jo, léto se nám tu už přehouplo do podzimu, což se zřejmě ještě nedá říct o českých hvozdech a moravských hájích, že? Ale ono to teplo jak v nukleárním reaktoru bylo i tady u nás na severu.
Na konci léta jsem si všiml, že se mi tu na rožku domečku tak nějak začaly usídlovat vosy. To jsou takové ty létající potvory s žihadlama a kusadlama jak hrom a velkým žlutočerným pruhovaným zadečkem, tedy spíše pořádnou prdelí! O tom už něco vím, při vzpomínce pár let zpět. Tak jsem si vzal sprej na vosy. To je takový speciální přípravek za hromadu peněz i na skandinávské poměry, a vystříkal jsem krovy kolem celé střechy. Tím sprejem jsem to vystříkal, to jen abychom si rozuměli. Pouze ten kousíček v rohu krovu jsem si říkal, že vystříkám později, až si tam přistavím žebřík, abych byl jakože blíže jádru věci.
Jak jsem opíral žebř o stěnu domu, tak jsem s ním pořádně zalomcoval, aby mi nikam neujel, když na něm budu stát a stříkat. V tom okamžiku jsem se rozvzpomněl, že vosy nemají rády kravál a vibrace. Pozdě! To už se kolem mně začaly rojit a obhlížet si mě ze všech stran. Tak jsem na chvíli raději zmizel domů a pro jistotu jsem za sebou i zamknul dveře, protože člověk nikdy neví, že jo!? Přibližně po čtvrt hodině jsem si říkal, že jim tam zase nastríkám a pořádně zaklepu, aby se, holky jedny, pořádně nadýchaly a užily si ozón, který jim nedělá dobře na nervy. Ony se totiž po něm zblázní, mrsknou sebou o zem a začnou se kousat kusadlama do vlastního zadku. Opravdu zákeřný sprej! Ale na lidi to údajně nemá účinkovat. S největší pravděpodobností to bude pravda, protože jsem se zatím do vlastního zadečku ještě nezahryznul.
No tak jsem dorazil k žebříku, pořádně vystříkal ten krov a potom klepal žebříkem vší silou o zeď domečku. Několik splašených vos vyletělo, ale až jedna se z nenadání tak do mně opřela, až jsem se lekl její lásky ke mně. Vypálila na plný plyn z pod toho krovu a hodila na mě takové těžké Kami-kaze, jak japonští letci za války na nepřátelské lodě, že jsem ani nestihnul uhnout. To byla ale šupa! Týýý jo!
Trefila se přesně do mého čela, a to hned těsně nad obočí levého oka. Tak to teda rozhodně neměla dělat! Vzhledem k tomu, že mi stejně vůbec nepadla do oka, tak jsem se na ni tak nahněval a hned jsem ji půlku spreje nastříkal přímo do očí, no jenom dým... Nerozchodila to! Ani nerozlétala. Její kolegyně se po chvilce také kousaly do zadku, schoulené do klubíčka bzučely na zemi pod žebříkem a litovaly, že se mi sem vůbec nastěhovaly. Některé možná litovaly i toho, že se na mě přilétly podívat tak z blízka. No, ale pozdě "bycha" honit, že? Ještě štěstí, že se nic nestalo! Tedy mě se nic nestalo! Jen si budu muset zajet do města a koupit si zase novou kapsli toho nervového plynu na vosy, abych měl na skladě nějakou munici na jaro, kdyby je náhodo napadlo se mi tu po zimě zase zabydlet. A už tolikrát jsem jim říkal, že u sousedů budou mít jistě větší klid. Toto léto mě zase neposlechly!
