Tenkrát jsem se poctivě zbláznil. Nebylo to bolestí ani počasí to nezavinilo. Na vině nebyl vůbec nikdo. Prostě to přišlo nečekaně a já jsem to přijal. A jak se to pozná???  První příznak byl, že jsem si udělal tak veliký přírodní řízek, že se mi nechtěl vlézt na panvičku. Druhý příznak je, že jsem si k tomu udělal čaj a zároveň jsem si přinesl plechovku Passioncideru. A třetí příznak je ten, že jsem si k tomu všemu pustil hard energy dark heavy metal Utopia Banished. Doufám, že čtvrtý příznak (nebo přízrak ) se neobjeví. Ještě se nikdy neobjevil. Jediné co se mi občas stane je, že vypouštím duchánky přes anální otvor. Nedávno jsem kvůli tomu musel větrat celý den i celou noc. Jednak jsem měl strach, že se udusím. Opravdu to bylo zajímavé jak lidské tělo dokáže vyprodukovat tolik plynu během tak krátké doby. Nějak mi tu nepasuje zákon o zachování energie.  Dýchat se to ale dalo, za to jsem měl zase strach, že se otrávím, případně zamořím naše krásné čisté ovzduší. Největší strach jsem ale měl z toho, že někdo zazvoní u dvěří, třeba nějaký soused, co by si chtěl stěžovat, a tak jsem preventivně otevřel okno dokořán, aby to tu nevybouchlo a koncentrace plynů se trocha snížila na únosnou hladinu.

     Když jsem to přes Messenger při videokonverzaci popisoval v přímém přenosu jednomu z mých přátel, tak spadl ze židle pod stůl. Dodnes nevím, jestli se k němu náhodou nedostal nějaký ten můj plyn v interaktivní podobě nebo to byly ty dvě piva co si před tím dal. Seknul sebou slušně, bral to jako fór. Aspoň někomu to přišlo legrační, zatímco já chodil na záchod po tmě, aby ve vypínači nepřeskočila jiskra a já pak spolu se sousedem neviděl ruiny domu z ptačí perspektivy.

     Teď si po sobě opravuju chyby v textu a zjistil jsem, že jsem začal jídlem, a přes ... ehmm... jsem to vzal až do luftu. Inu, život není jenom o kusu žvance a o hovně, ale i o tom, že já si umím někdy tak dobře ulevit, že se divím, že mi tenkrát nezvadly kytky.